Aktuality

[všechny aktuality]
Do Benešova si odskočí Klokani

Do Benešova si odskočí Klokani

Do Benešova si z ligové soutěže odskočí klokani k souboji 2. kola MOL Cupu. Výkop na stadionu u Konopiště bude v 17:30. Zveme všechny příznivce fotbalu na neopakující se podívanou srovnání 3. a 1. ligy .
Benešovské přípravky hodnotí sezónu

Benešovské přípravky hodnotí sezónu

A je tu zase jeden konec školního roku a s ním uzavření další sezóny u přípravek. Popřejeme nejen všem našim přípravkovým svěřencům krásné prázdniny. Zároveň si dovolíme zhodnotit uplynulou sezónu....
Ročník 2007 přivezl zlato z Rakouska

Ročník 2007 přivezl zlato z Rakouska

O víkendu 3. – 4. června se naše starší přípravka U10 (ročník 2007) zúčastnila mezinárodního turnaje Mozarth Trophy v Salzburgu. Turnaje se zúčastnilo 16 mužstev z 5-ti evropských států.

Počasí v Benešově

DnesZítraPozítří
27°/16°29°/16°18°/11°

Partneři

Sládek group Město Benešov ČPP Vienna Insurance Group pivovar Ferdinand Umbro FAČR

David Skopec - hráč A týmu



Představujeme Vám dalšího z mladé garnitury hráčského kádru benešovského A týmu. Hráče který začínal v Týnci nad Sázavou, pokračoval v Benešově a cenné zkušenosti získal ve sparťanském angažmá. Seznamte se s fotbalovým příběhem Davida Skopce.

David Skopec - narozen 7.12. 1994, léto 2014 (návrat z hostování AC Sparta Praha, ¨mládežnické týmy: Týnec nad Sázavou, SK Benešov, AC Sparta Praha. Oblíbený hráč: Ronaldinho, klub: brazilská reprezentace.

Davide, v prvním týmu SK Benešov se řadíš mezi věkově nejmladší hráče ještě společně s například Lubošem Balatou a ,snad se neurazí, i trochu zkušenějším Zdeňkem Vrňákem. Jak vycházíš se staršími zkušenějšími hráči?

Zrovna Luboš a Zdenda patří mezi moje největší fotbalový parťáky v týmu, pořád si říkáme že jsme mladý kluci a máme všechno před sebou, ale bohužel když koukneme na Marcuse Rashforda z Manchesteru United, tak zjistíme, že ten čas pěkně letí a s klukama už jsme pár let ve skluzu, ale nás ty velký úspěchy určitě ještě čekají! Co se týče starších hráčů, dneska už je doba jiná, než byla asi před pár lety a už se to úplně nerozděluje na starší a mladší hráče. Bohužel mi dneska ale u mladších hráčů chybí trochu víc úcty, respektu a uznání ke starším hráčům, nemyslím jenom těm mladším, co přijdou do kabiny A-týmu, ale i dorostenců a žáků, nedokáži si představit, že bych v žákovském věku pod vedením pana Eliáše a Stanky někoho z členů A-týmu nepozdravil, to bych na tréninku asi naběhal pár koleček! V kabině máme poměrně mladý kolektiv, ke starším hráčům pro mě patří a snad se neurazí, historicky nejlepší střelec benešovské kopané Martin Turek a nestárnoucí legenda Josef Laštovka, spolupráce s Martinem je pro mě takovou zvláštností, protože jako mladší žák jsem Martinovi podával míče a koukal na něj skrz plot za bránou, takže si toho nesmírně vážím, navíc Martin je na hřišti útočník, střelec, prostě zabiják a válečník, naproti tomu já sem na hřišti taková klasická desítka a z Martinových schopností bych měl vyždímat svojí kreativitou co nejvíc, takže dobrá spolupráce na hřišti i mimo něj je pro mě nutností. O Josefovi se nemá cenu moc rozepisovat, k němu chovám obrovský respekt a úctu nejenom za jeho kariéru, ale za to, že je mi každý den na každém tréninku a zápase obrovským příkladem. Na jednu věc ale nesmím zapomenout, hodně mě mrzí že už s námi v kabině nejsou hráči jako Pavel Capouch, s kterým jsem měl štěstí hrát pouze jednu sezonu a Jan Žák, můj parťák ze středu zálohy. Kluci mi nechybí jenom na hřišti, ale i v kabině, kde jejich přítomnost tvořila parádní atmosféru a jsem přesvědčen, že v kabině nejsem jediný, kdo na ně moc rád vzpomíná! 

 

Přibliž nám prosím svou kariéru od prvních fotbalových krůčků po dnešní čas.

První fotbalové kroky začaly ve 4-5 letech v Týnci nad Sázavou v mini-přípravce. V Týnci jsem byl celou přípravku, byl jsem pod vedením mého taťky a pana Bártla, sešla se skvělá parta nejenom nás kluků ale i rodičů, takže mám plno krásných vzpomínek, bohužel moc kluků u fotbalu nevydrželo a zvolili si jinou cestu, takže dnes už se moc nevídáme. Do žáků jsem se přesunul do Benešova k panu Slavíkovi, už z Týnce jsem byl zvyklý že jsem byl v týmu se staršími kluky, takže jsem s tím neměl problém, velkou pomocí mi byl můj brácha, který byl v týmu vždycky semnou. Poté jsem v Benešově působil pod vedením pana Eliáše a pana Stanky, zúčastnili jsme se několika mezinárodních turnajů, měli skvělý tým a výbornou partu a vlastně jsem byl poprvé v týmu se svým dnešním parťákem Lubošem Balatou. Poté jsem se přesunul do dorostu, zde jsem měl velké problémy s odbouráním strachu ze starších hráčů a hlavou všeobecně, pamatuju si, jak jsem dělal všechno možné a nemožné abych nemusel na trénink nebo na zápas s o dva až tři roky staršími kluky, z hráčů jako Zdenda Vrňák jsem měl prostě strach! :D Naštěstí to se mnou pan trenér Vorlíček a Kulhavý nevzdali a nakonec mě tam nějak vždycky dotáhli a za to jim patří obrovské díky. Na dorost v Benešově vzpomínám jako na nejlepší období mé kariéry z mnoha důvodů, poznal jsem kamarády, s kterými jsem dodnes v každodenním kontaktu, od té doby jsem ve společnosti lidí s podobnými zájmy a vášní pro fotbal, úspěchy jsme neměli oslnivé, ale tým jsme byl parádní! Stal se tu asi jeden z rozhodujících a nejdůležitějších momentů mé dosavadní kariéry, naším trenérem se stal Petr Havlíček. Trenér, který mě naučil vnímat fotbal trochu jinak, to že FOTBAL JE NEJDŮLEŽITĚJŠÍ VĚCÍ V ŽIVOTĚ jsem už věděl, ale naučil mě na to koukat nejenom jako na určitý druh zábavy, probudil ve mně obrovskou vášeň se zlepšovat, do té doby jsem čerpal pouze z množství talentu, který mě odlišoval od ostatních. Do té doby jsem nechtěl slyšet negativní věci o tom, že něco neumím, říkal jsem si, že mi to stačí, odteď to bylo jiné. Dodnes vzpomínám na individuální trénink na umělé trávě, trenér mě učil kontrolu prostoru před převzetím přihrávky, pro mě to byla španělská vesnice, dodnes nechápu trenérovu trpělivost, a to je jeden z mnoha příkladů toho, co všechno mi fakt nešlo! :D Trenéra to stálo mnoho úsilí, volného času a určitě i nervů. Díky trenérovi jsem dostal i životní šanci bojovat o místo v mládežnických týmech AC SPARTA PRAHA, na které mě připravil tak, že to byl boj úspěšný a já si na 3 roky splnil sen stát se profesionálním fotbalistou v největším týmu u nás. Myslím že já a můj největší fanoušek na světě což je můj taťka to trenérovi nikdy nezapomeneme!

 

Popiš nám blíže své angažmá na Spartě. Kdy jsi tam působil, jak probíhalo oslovení? Co tě tam nejvíce zaujalo, co sis z tohoto angažmá přinesl, nějaký největší moment?

V Benešovském dorostu jsme hráli II. dorosteneckou ligu, Sparta byla jedním z našich soupeřů, samozřejmě Sparta hrála o první místo a my se prali, myslím s Berounem, o to poslední ale to nevadilo. Trenér Petr Havlíček působil u nějakého sparťanského žákovského týmu a trenéra Holoubka (trenér A-dorostu) na mě upozornil, trenér Holoubek mě pozval na tréninky, jednalo se o trénink v úterý a ve středu, s tím, že se rozhodne o víkendovém vzájemném zápase, kdy jsme s Benešovem zajížděli na Strahov. První trénink dopadl katastrofálně a s ostudou, doufám že si ho pan Havlíček nepamatuje a nikde ho nevyprávěl! :D Druhý trénink jsem se uklidnil a bylo to lepší, věděl jsem, že záleží na víkendovém zápase a tam se to rozhodne, zápas mám dodnes doma na DVD natočený a jednou za 3 měsíce si ho z tátou pustíme! Prohra 8:1, dá se mluvit i o pro nás docela slušném výsledku, čekali jsme desítku, ale zápas se mi povedl a věděl jsem, že jsem pro úspěch udělal maximum, ten se dostavil a trenér Holoubek si mě pozval na letní přípravu, ta začala zápasem se Slovanem Bratislava a od té doby jsem se stal Sparťanem, ve Spartě jsem působil v A-dorostu pod trenérem Holoubkem, následně druhý rok v Juniorském týmu pod trenér Janouškem, občas jsem se podíval i na lavičku B-týmu s trenérem Haškem, dokonce jsem si připsal i první start za B-tým na Střeleckém ostrově v Budějovicích. Odnesl jsem si spoustu fotbalových zkušeností, dovedností a informací, které obohatí člověka nejenom po fotbalové stránce, vnímání fotbalu nejenom jako zábavy, ale i práce a spousty přátelství a zážitků které jsou k nezaplacení. Nejvíce si pamatuji moment, kdy se mi podařilo vstřelit branku ve finále CEE CUPU v Ďolíčku proti Mladé Boleslavy, dokonce to dávali na Eurosportu, takže se o tom bavila celá naše vesnice! :D Poslední momentem byl poslední zápas ve sparťanském dresu proti nějakému výběru Anglie, první poločas jsem si říkal, že nevím co tady dělám, trénoval to trenér Hašek a Hřebík a já měl fakt strach, nakonec to byl jeden z mých nejlepších zápasů, co jsem odehrál, bohužel jsem si v 90 minutě zranil lýtko a poslední 3 měsíce ve Spartě strávil u doktora. Konec byl bohužel takový ,,zvláštní", trenér juniorky pan Horňák mi slíbil, že se nemám čeho bát a další sezonu budu nadále v týmu juniorky, nakonec mi však bylo po telefonu oznámeno od pana Laciny, že se musím vrátit do Benešova, tímto bych to raději ukončil! :D

 

Před více jak rokem jsi pomáhal s trénováním jednoho přípravkového týmu SK Benešov, i když to bylo časově velmi komplikované v rámci skloubení s tvým tréninkovým programem. Pověz, zda tě to bavilo, vzpomeneš si ještě na nějaké kluky z tohoto týmu? Chtěl by jsi se k trénování mladších třeba někdy později vrátit?

Ano, je to pravda. Začátky pro mě nebyly vůbec jednoduché, mít na starosti 15 dětí pro mě byla velká odpovědnost, navíc na začátku jsem měl trochu problém s tím, že jsem byl na kluky až moc kamarádský, naštěstí jsem měl přirozený respekt od kluků tím, že viděli, že jsem do míče uměl kopnout, takže to pro mě byla velká výhoda. Spolu s Milošem Řejhou a panem Kleplem jsme se skvěle doplňovali, oni byly zase taková tvrdá ruka, která tam byla hlavně na začátku hodně potřeba. Bohužel jsem nemohl být na každém tréninku, strašně mě to mrzelo a snažil jsem se tam být jak jen to šlo, ale časově to nešlo zvládat, poté co jsem se přistihl že zanedbávám svůj tréninkový proces a svůj individuální rozvoj, tak jsem uznal za vhodné toho po sezoně zanechat. Tahle práce mě ohromně bavila, dřív nebo později se k tomu určitě vrátím, všechno závisí samozřejmě na mém fotbalovém životě, nejraději bych s trénováním začal po své úspěšné kariéře a navázal z pozice hráče rovnou na trenérské křeslo, ale samozřejmě se může velice pravděpodobně stát, že moje fotbalová kariéra nemusí vyjít, o to dřív bych se začal věnovat trenérské činnosti, ale na to se snažím nemyslet. Samozřejmě si na kluky jako byl "Pařez" nebo "Kuchta" pamatuji, vzpomněl bych si asi na většinu, přece jenom to pro mě byla moc hezká zkušenost a já doufám že to kluky se mnou hlavně bavilo!

 

Trochu otřepaná otázka: popiš moment nebo situaci, která tě zásadně ovlivnila nebo si nejvíce vážíš.

Mezi zásadní momenty a aspekty ve svém fotbalovém životě považuji svou rodinu, hlavně mého otce, který pro mě byl a stále je neuvěřitelnou oporou, vím že bez jeho podpory bych si nemohl splnit NÁŠ sparťanský sen a nemohl bych se fotbalu stále věnovat tak, jak se věnuji, jeho víra ve mě, je ten největší motor a já doufám, že mu to všechno budu jednou moc vrátit. Dalším rozhodujícím momentem v mém rozvoji byla situace, kdy se mým trenérem stal Petr Havlíček, již jsem zmiňoval. Samozřejmě nesmím zapomenout na hráče, který je pro mě celoživotním vzorem, troufám si říct až modlou, jedná se o RONALDINHA, hráč, na kterého kdykoli se podívám, tak mi připomene podstatu fotbalu!

 

Čeho by jsi chtěl dosáhnout, máš svůj fotbalový sen?

Samozřejmě, mým snem je zahrát si v týmu FC LIVERPOOL a zažít Istanbulskou noc z pozice hráče, další sen bylo zahrát si v týmu s Ronaldinhem, to už bohužel nestíhám, tak snad aspoň nějaká exhibice! :D  Největším snem a životní prioritou je samozřejmě dostat se na takovou úroveň, abych se fotbalu mohl věnovat ještě spoustu let, čím vyšší soutěž by to byla, tím samozřejmě lepší a kdyby se mi dokonce povedlo před zápasem slyšet hymnu Ligy mistrů, to by mě udělalo opravdu šťastným!

 

Prosím o vzkaz našim mladým hráčům SK Benešov, jak přistoupit k fotbalu, aby mohli jít ve tvých šlépějích.

Nejdřív bych jim doporučil zamyslet se nad tím, jestli je pro ně fotbal číslem jedna, pokud má jiný koníček který ho baví víc, ať se věnuje něčemu jinému, do čeho bude zapálen (jenom malé doporučení: na světě není lepší sport než je fotbal, tak na to myslete při výběru sportu) :D. Ve fotbale je talent vítaná věc, ale nakonec stejně rozhoduje charakter hráče, jeho vůle a morálka něčeho dosáhnout, takže pokud si se nenarodil s talentem od pána boha, o to víc makej, buďte hladoví po úspěchu, mazlete se s tím kulatým nesmyslem, mějte víru v sebe sama a odměna přijde. Použiji slova pana Hřebíka: Sport jako takový musíš mít rád, ale fotbal ten musíš milovat. Čím dřív si to hráč uvědomí tím lépe, pokud budete naslouchat trenérům a lidem, kteří se vám snaží pomoci, určitě se dostane dál než já, nikdy se nevzdávejte a dělejte všechno proto, abyste si splnili své sny, ať už fotbalové, nebo jiné.

Děkuji za rozhovor.

                                                                                                                       M.Ř. 31.5. 2017

Zpět


SK BENEŠOV
SK Benešov - Facebook        English Deutsch Espanol
Všechna práva vyhrazena © SK Benešov 2012 / Powered by CRS NETCOM